Články, komentáře a přehledy

Článek

Jak vypadá první den s budováním odkazů

Zkusil jsem poprvé budovat zpětné odkazy a tady je co se stalo – bez příkras a zbytečných slibů.

Bylo pondělní ráno v březnu 2025. Otevřel jsem notebook, šálek kávy vedle klávesnice, a rozhodl se konečně pochopit, co to vlastně budování odkazů obnáší. Ne teorie z blogů, ale skutečný experiment.

Začal jsem jednoduše – prošel jsem tři weby v podobném oboru jako ten můj. Hledal jsem stránky, kde zmínili něco, co já taky řeším. Jeden blog psal o SEO nástrojích, ale odkaz na konkrétní zdroj chyběl. Napsal jsem jim krátký e-mail. Ne šablonu, ale normálně – jako by psal člověk člověku.

Výsledek? Ze tří e-mailů přišla jedna odpověď. A ta jedna stačila. Získal jsem odkaz z domény s autoritou kolem 40. Malé vítězství, ale reálné.

Co jsem ten den zjistil:

• Hledání příležitostí zabere víc času než samotné oslovení – počítal jsem tak 2 hodiny hledání na 20 minut psaní.
• Generické zprávy typy „přidejte odkaz na můj web" nefungují. Lidé to poznají hned.
• Weby s reálným obsahem reagují lépe než katalogy plné reklam.

Odpoledne jsem zkusil jiný přístup – hledal jsem nefunkční odkazy na cizích stránkách. Nástroj jako Ahrefs nebo i bezplatný Broken Link Checker ukáže místa, kde původní odkaz vede do prázdna. Pak napíšete majiteli webu a nabídnete vlastní obsah jako náhradu.

Ze čtyř pokusů jsem dostal nulu. Žádná odpověď. Ale to není selhání – to je prostě číslo.

Večer jsem si zapsal poznámky. Budování odkazů není o jednom skvělém triku. Je to o opakování, trpělivosti a ochotě psát e-maily, na které možná nikdo neodpoví. A přesto jeden za čas odpoví.

Pokud začínáte, nepotřebujete drahý nástroj ani agenturu. Stačí otevřít prohlížeč, najít pět blogů ve svém oboru a napsat jeden upřímný e-mail. Výsledek přijde – jen ne vždy hned.

Přečíst článek

Článek

Co se stane když zkusíte guest posting poprvé

Přidal jsem článek na cizí web jako host – tady jsou reálná čísla a co jsem se naučil.

V únoru 2025 jsem se rozhodl vyzkoušet guest posting. Ne proto, že jsem četl o tom, jak je to „skvělá strategie," ale proto, že jsem chtěl vědět, jestli to vůbec funguje pro někoho v mé situaci – menší web, žádná velká značka.

Ráno jsem strávil hodinu hledáním blogů, které přijímají příspěvky od hostů. Klíčové slovo „write for us" v kombinaci s oborem dalo solidní seznam. Asi 15 webů. Z toho reálně zajímavých – možná šest.

Napsal jsem tři oslovení. Každé jiné, přizpůsobené danému webu. Jeden blog psal o produktivitě pro freelancery, jeden o digitálním marketingu a třetí o práci z domova. Přečetl jsem vždy aspoň pět jejich článků, aby moje návrhy dávaly smysl v jejich kontextu.

Po týdnu:

• Jedna odpověď – zájem o článek o správě času pro freelancery.
• Dvě ticha.

Článek jsem napsal za jedno odpoledne. Asi 900 slov, konkrétní tipy, žádné obecné fráze. Redakce ho schválila s drobnými úpravami a za dva týdny byl online. V textu byl odkaz na můj web.

Co to přineslo? Za první měsíc asi 40 nových návštěvníků z toho odkazu. Není to převratné číslo, ale odkaz stále existuje a stále pracuje.

Co bych příště udělal jinak:

1. Vybíral bych weby s vyšší návštěvností – zkontrolovat lze přes SimilarWeb zdarma.
2. Napsal bych návrh článku konkrétněji – nestačí téma, pomáhá rovnou navrhnout nadpis a tři body.
3. Sledoval bych, odkud přicházejí návštěvníci, od začátku přes Google Search Console.

Guest posting není rychlá cesta k výsledkům. Ale je to způsob, jak získat odkaz na webu, který má reálné čtenáře – ne jen doménu existující kvůli odkazům. A to má smysl.

Pokud začínáte, zkuste jeden článek. Jeden. A pak se podívejte, co se stane.

Přečíst článek

Článek

Zkoušel jsem získat odkaz ze stránek se zdroji

Co jsou resource pages a jak jsem strávil celé dopoledne jejich hledáním – s jedním reálným výsledkem.

Je středa dopoledne v březnu 2025. Mám před sebou dva úkoly: psát nový obsah nebo zkusit získat zpětné odkazy ze stránek se zdroji. Vybírám to druhé a nastavuji stopky.

Resource pages jsou jednoduše stránky, kde někdo sestavil seznam užitečných odkazů na dané téma. Třeba „nejlepší nástroje pro projektové manažery" nebo „zdroje pro začínající copywritery." Pokud na takové stránce chybí odkaz na váš obsah a ten obsah tam reálně patří – má smysl napsat a navrhnout ho.

Hledám pomocí operátoru v Google: „inurl:resources" + „digitální marketing". Výsledků je dost. Jenže většina stránek je buď zastaralá, nebo se jedná o weby, kde poslední aktualizace proběhla v roce 2019.

Po hodině mám seznam deseti potenciálních stránek. Pět z nich hned vyřazuji – weby bez kontaktu, bez aktivity, bez smyslu. Zbývá pět.

Co dělám dál:

• Zkontroluju, zda na stránce opravdu chybí odkaz na něco, co já mám.
• Projdu doménu přes Moz nebo Ahrefs – hledám aspoň základní autoritu.
• Napíšu krátký e-mail: kdo jsem, co mám, proč to patří na jejich seznam.

Pět e-mailů odešlo do poledne. Výsledek po dvou týdnech: jedna kladná odpověď. Jeden odkaz přidán. Doména s autoritou 35.

Je to pomalé. Hodiny práce za jeden odkaz. Ale tohle je přesně to, co nikdo neříká, když píše o „link buildingu" – že většina času jde do hledání a filtrování, ne do samotného získávání.

Co jsem si z toho dne odnesl? Resource pages fungují, ale jen pokud máte obsah, který skutečně stojí za odkaz. Stránka s pěti obecnými odstavci tam nepatří. Konkrétní návod, srovnání nástrojů, reálný příklad – to ano.

A ještě jedna věc: odpovídali mi lidé, kteří měli v kontaktu jméno – ne „info@" nebo „redakce@." Pokud najdete konkrétní osobu, šance na odpověď stoupá.

Přečíst článek

Článek

Zkoušel jsem broken link building celý den

Jeden den s jednou technikou budování odkazů – co funguje a co je jen ztráta času.

V lednu 2025 jsem četl o tzv. broken link buildingu a rozhodl se ho reálně otestovat. Princip je jednoduchý: najdete nefunkční odkaz na cizím webu, napíšete majiteli a nabídnete vlastní obsah jako náhradu. Zní to rozumně. Zkusil jsem to.

Ráno začínám s nástrojem Check My Links – rozšíření do Chromu, které zdarma zkontroluje stránku na nefunkční odkazy. Procházím pět blogů v mém oboru. Na každém průměrně dva až tři nefunkční odkazy. Dobrý začátek.

Jenže pak přichází reálný problém. Nefunkční odkaz vede na stránku, která zmizela před pěti lety. Aby dávalo smysl ho nahradit mým odkazem, musel bych mít obsah na stejné nebo podobné téma. A to ne vždy platí.

Průběh dne:

1. 9:00 – Hledání nefunkčních odkazů na deseti webech. Výsledek: 14 odkazů.
2. 10:30 – Filtrování: z 14 jich jen 4 reálně odpovídají obsahu, který mám.
3. 11:00 – Psaní čtyř e-mailů. Každý přizpůsobený danému webu.
4. Výsledek po dvou týdnech: žádná odpověď.

Nula. A přesto to nepovažuji za selhání. Naučil jsem se, kde je chyba – weby, které jsem oslovil, měly nízkou aktivitu. Nikdo tam pravidelně nepracuje, takže e-mail prostě přijde do prázdna.

Druhý pokus o týden později: zaměřil jsem se jen na weby, kde byl článek publikovaný v posledních 12 měsících. Z pěti e-mailů přišly dvě odpovědi. Jedna z nich vede k reálnému odkazu.

Co z toho plyne:

• Broken link building funguje, ale pouze na aktivních webech.
• Kvalita obsahu, který nabízíte jako náhradu, musí být prokazatelně lepší než to, co tam bylo.
• Čas strávený hledáním je větší než čas na oslovení – počítejte s tím dopředu.

Pokud začínáte s budováním odkazů, tato technika není špatný vstupní bod. Není jednoduchá, ale naučí vás číst weby kriticky a psát e-maily, které nejsou generické. A to jsou dovednosti, které pak použijete všude.

Přečíst článek